Španělsko
Španělské koloniální impérium bylo jednou z nejstarších a nejrozsáhlejších koloniálních říší v historii. Španělsko se v průběhu 15. a 16. století stalo průkopníkem v zámořských objevech, na nově objevených územích poté velice často zakládalo vlastní kolonie. Rozsáhlá území v Jižní Americe byla však získána na úkor tamějších kultur: španělští conquistadoři zničili mimo jiné rozvinutou aztéckou a inckou civilizaci. Španělsko dále vybudovalo rozsáhlou obchodní síť, nejčilejší obchodní ruch probíhal mezi Evropou a americkými koloniemi, obchod s Asií zabezpečovaly španělské přístavy na Filipínách.
V průběhu 16. století se Španělsko stalo přední globální supervelmocí. Díky přílivu zlata a stříbra ze svých amerických kolonií si mohlo dovolit vydržovat silnou armádu a námořnictvo, díky nimž dominovalo světovým mořím i evropským a americkým bojištím. V této době zažívá nebývalý rozkvět i španělská kultura, 16. a 17. století se proto označuje za španělský zlatý věk (špan. Siglo de Oro, doslovný překlad století zlata).
Portugalsko
Portugalští námořníci začali prozkoumávat pobřeží Afriky již na počátku 15. století (využívaje pokroku v námořních technologiích), za cílem nalezení námořní cesty do Indie a umožnění lukrativního obchodu s kořením. Při svých cestách dosáhli význačných úspěchů, v roce 1488 dosáhl Bartolomeo Diaz mysu Dobré naděje, Vasco da Gama doplul roku 1498 až do Indie. Bouře zanesla Pedra Álvares Cabrala v roce 1500 na pobřeží Jižní Ameriky, což otevřelo cestu k založení nejvýznamnější portugalské kolonie: Brazílie.
V průběhu 15. a 16. století se z Portugalska stala světová obchodní a námořní velmoc, do konce 17. století získalo četné kolonie v Africe, Americe, Indii a jihovýchodní Asii. Zpočátku ale nemělo zájem na vlastnění rozsáhlých území, kolonie sloužily jako opěrné body při obchodních cestách (portugalské pevnosti střežily již na konci 16. století obchodní cesty od Nagasaki po Lisabon). Rozsáhlé kolonizaci také bránil relativně malý počet obyvatel Portugalska, významný proud osadníků směřoval pouze do Brazílie.
Úpadek portugalské koloniální říše od 17. století měl souvislost s větší angažovaností Britů, Francouzů a Nizozemců v zámoří, Portugalci nedokázali konkurenci silnějších národů efektivně čelit.
Smlouva z Tordesillas
Portugalsko učinilo významné objevy v Africe a Asii, poté, co Kryštof Kolumbus v roce 1492 objevil Nový svět, se Španělsko naopak soustředilo na tuto oblast. V rámci zabránění možných konfliktů byla mezi těmito dvěma zeměmi v roce 1494 podepsána Smlouva z Tordesillas, ve které si rozdělily sféry vlivu ve světě. Demarkační linie byla stanovena na poledníku 1550 km západně od Kapverdských ostrovů, protilehlý poledník byl určen Smlouvou ze Zaragozy v roce 1529. V důsledku těchto smluv měla Portugalsku patřit východní část jižní Ameriky, celá Afrika a téměř celá Asie, zatímco většina Nového světa měla připadnout Španělsku.